Pro kooperující subjekty bude stále důležitější nalézt odpovídající úroveň provázanosti jejich informačních systémů. I při úzkém propojování IS/IT kooperujících partnerů bude muset být současně zachován privátní charakter podstatné části informačního systému a jeho vysoká bezpečnost. Předpokládáme, že bude muset jít o vyšší úroveň informačních vazeb, než je tomu dnes v oblasti klasického EDI nebo elektronického obchodu. Jde tu např. o informační podporu kooperace při vývoji nových výrobků, rozvoji marketingových aktivit, koordinaci výrobních plánů apod.

Tato úvaha nás vede k představě “otevřených architektur informačních systémů”, a to nejen technologicky, ale i aplikačně. Informační systémy kooperujících partnerů se při zahájení kooperace propojí, po ukončení kooperace opět odpojí. Bude tak docházet k časově omezené integraci různých informačních systémů různých firem. Otevřenost je samozřejmě vždy relativní a neznamená přístup k čemukoli a jakkoli. Je dána těsností kooperačních vazeb. Možnosti přístupu k jednotlivým objektům se liší podle intenzity, významu a rozsahu kooperace mezi kooperujícími subjekty. Právě definování a sledování takovýchto “pásem otevřenosti” je, podle našeho názoru, jedním z klíčových problémů návrhu architektur nových informačních systémů. Tento problém se kromě běžných technologických otázek provozní bezpečnosti promítá také do organizačních a ekonomických hledisek provozu informačního systému (např. kdo a jak bude za jednotlivé datové a aplikační zdroje zodpovědný, jak se budou řešit podíly na nákladech jednotlivých subjektů apod.).

Otevřené architektury informačních systémů budou koncipované se základní ideou schopnosti kooperovat s okolím, tzn. přijímat nabízené služby a zdroje a současně, což je ještě důležitější, své služby a zdroje poskytovat. Chceme zde zdůraznit termín služby. Nejde tu pouze o zpřístupnění vlastních informací (např. pomocí WWW) svým partnerům. Uvedené řešení chápeme ve smyslu poskytnutí nebo sdílení aplikace (aplikačních modulů a dat), např. při řešení výrobní technologie, plánování a sledování průběhu zakázky, přípravy marketingové strategie, nabídkových dokumentů apod. Naznačené formy spolupráce na bázi informačních technologií již dnes existují. Internet pro ně vytvořil celosvětový prostor.

Nutnost aplikační otevřenosti a dočasné integrace informačních systémů přinese změny globální architektury IS/IT. Klasický trojúhelník nebo pyramida architektury informačního systému se bude muset změnit. Otázku “jak” však necháváme na tomto místě otevřenou.

Otevřené architekturyinformačních systémů a různorodost subjektů, kterým slouží, nás vedou k další úvaze, kterou jsme vyjádřili trendem k individualizaci úloh v informačních systémech. Na tento fenomén již upozornil Prof. Lundberg na konferenci BCS v Edinburghu v roce 1995.

Současný stav řešení informačních systémů lze charakterizovat takto:

• většina informačních systémů je založena na rozsáhlém jádru reprezentovaném vysoce integrovanými aplikačními balíky, pro něž je charakteristická stále se rozšiřující funkcionalita, ale také rostoucí nároky na zdroje výpočetního systému a na dobu implementace,
• významný je i heterogenní charakter aplikací. Informační systém je tvořen specializovanými softwarovými komponentami založených na různých technologiích, např. TPS (Transaction Processing System), MIS (Management Information System), EIS (Executive Information System), DSS (Decision Support System), OIS (Office Information System), Workflow apod.

• nové technologie (Intranet, některé kancelářské aplikace) směřují k vytvoření jednotného uživatelského interface,

• aplikační softwarové balíky v sobě integrují nástroje pro optimalizaci podnikových procesů s možnostmi nastavení (customizace) jednotlivých modulů balíku podle výsledku optimalizace,

• moderní IS podporují integraci různých technologií pro práci s daty (relace, OLAP, hypertext, obraz, zvuk, video) s jejich provozním využitím podle potřeb uživatele.

V současné době jdouproti sobě dvě tendence - na jedné straně velké, vysoce integrované softwarové balíky, s vysokou mírou obecnosti a šíří použití, kterépostupně vytvářejí de facto standardy v této oblasti (SAP R/3, BPCS, Baan,Oracle Financials). Tyto systémy se pak i přes všechny výše uvedené pozitivní posuny s větší či menší mírou obtížnosti přizpůsobují konkrétním potřebám uživatele. S jistou mírou nadsázky můžeme říci, že standardní softwarové balíky spíše formují “standardního už ivatele”, než by se pružně přizpůsobovaly požadavkům jednotlivých uživatelů.

Na druhé straně je patrná tendence k podstatně vyšší míře individualizace, resp. unikátnosti jednotlivých aplikací informačního systému, a to nejen mezi jednotlivými ekonomickými subjekty, ale i v rámci nich. Tento směr je, dle našeho názoru, ovlivňován následujícími faktory:

• u každého informačního systému vedle standardních aplikací roste význam tzv. strategických aplikací, tj. specializovaných funkcí IS, které odlišují IS daného subjektu od IS konkurence a mají podniku napomoci k získání konkurenční výhody na trhu (viz Donovan, 1994),

• velmi rychle se zvyšuje kvalifikační úroveň uživatelské sféry v oblasti IT a s tím i úroveň a různorodost představ a nároků na funkce informačního systému,

• dodavatelé IT nabízejí stále širší paletu nástrojů na řešení vlastních uživatelských aplikací,

• aktivitu uživatelů a jejich zájem o posilování vlastní nezávislosti na rozsáhlých a mnohdy i neprůhledných a nemotorných aplikačních balících dokazuje i rostoucí podíl trhu s kancelářskými aplikacemi, relativně jednoduchými produkty EIS a dalšími technologickými nástroji pro koncové uživatele,

• i do řízení informačních systému se promítá základní princip řízení ekonomických subjektů, tj. posilovat rozhodovací prostor a pravomoc na co nejnižších úrovních a zjednodušovat tak složité a neprůchodné řídící mechanismy. To sebou v informatice nutně nese i rozšíření prostoru pro přizpůsobení aplikací IS jednotlivým konkrétním uživatelům,

• jestliže roste kvalifikační úroveň uživatelů v IT (viz druhá odrážka), tak i obráceně informační technologie vedou díky zabudovanému know-how ke zvyšování odbornosti uživatele (v ekonomice, výrobních technologiích apod.). To je rovněž moment, který s konkurencí na trhu práce a s rostoucí motivací pracovníků, nutně povede ke specializovaným uživatelským nárokům a potřebě vyšší specializace jejich úloh.

Výše uvedené faktory nás vedouk závěru, že aplikační úroveň informačního systému se bude vracet od rozsáhlých, vysoce parametrizovatelných monster ke specializovaným, vzájemněpropojitelným aplikacím. Dá se přitom předpokládat, že podobně, jak tomu již je v případě hardware, tak i v případě aplikačního software bude IS podniku sestaven ze vzájemně kooperujících softwarových komponent dodaných různými výrobci.

Domníváme se, že specializované aplikace budou navíc pružnější i ve využívání externích datových zdrojů a služeb. Podle našich představ umožní i podstatně snadnější kooperace s externími subjekty tak, jak jsme se o tom zmínili v předchozím paragrafu.

A jedna poznámka na závěr - takový vývoj v aplikacích se nám jeví i jako nová šance pro české softwarové domy...

Systémová integrace v kooperativní společnosti

Systémová integrace

Předchozí paragrafy měly vytvořit podklad pro naše závěrečné úvahy, které v tomto článku pokládáme za klíčové. To znamená, měli bychom hledat odpovědi na otázku, jak se bude vyvíjet systémová integrace a systémoví integrátoři v příštím období. Je zcela evidentní, že nemůže jít o jednoznačná doporučení nebo závěry, neboť míra pravděpodobnosti v odhadu vývoje v IT je vždy velmi nízká.

Systémovou integraci budeme i nadále pokládat za model řízení vývoje a provozu informačního systému

s těmito charakteristikami:

• systémová integrace stále více bude interdisciplinární problém (zahrnující technologie, ekonomiku, sociologii,

  psychologii, právo,...),

• systémová integrace se stále více bude promítat do všech oblastí řízení podniku - bude zahrnovat propojování informační strategie s ostatními podnikovými strategiemi: marketingovou, výrobní, finanční atd. s cílem optimálního naplnění globální podnikové strategie,

• systémová integrace překročí hranice jednoho subjektu a začne se zabývat integrací informačních systémů kooperujících partnerů. Úroveň informačního systému, jeho otevřenost, flexibilita a úroveň řízení IS budou přitom významnými faktory výběru partnerů nově vytvářených aliancí. V této souvislosti se pak vynoří nové problémy, jako např. jaký bude podíl jednotlivých subjektů v alianci na systémové integraci (standardy, produkty,..), jak volně či pevně vytvářet pravidla kooperace, jak řídit společné projekty apod.,

Posuny nastanou i v organizaci systémové integrace a v roli systémového integrátora:

• systémová integrace bude stále více založena na úzké kooperaci zákazníka, dodavatelů produktů, dodavatelů služeb a konzultantů,

• roli systémového integrátora bude, podle našeho názoru, plnit kterýkoli z uvedených subjektů, který bude mít pro daný úkol nejlepší předpoklady (zejména dostatečně kvalifikovaný tým specialistů). Každá z variant má své přednosti i nedostatky a její výběr bude vždy záviset na konkrétní situaci a konkrétní skladbě partnerů,

• systémový integrátor, nebude dodavatelem jednoho velkého aplikačního programového balíku s odpovídajícími technologiemi a základními službami, ale bude schopen vybrat z nabízených stovek až tisíců aplikací (stavebních kamenů IS) ty, které budou pro podnik nejvhodnější a bude je schopen navzájem propojit. Současně bude disponovat vlastní nebo externí vývojářskou kapacitou pro tvorbu a údržbu specializovaných aplikací,

• systémový integrátor bude na základě specifických potřeb zákazníka schopen analyzovat dostupné informačních zdroje, jejichž šíře a objem nabývá již dnes hrozivých rozměrů. Na základě analýzy určí a zpřístupní ty, které budou v dané době pro zákazníka nezbytné, resp. výhodné,

• bude disponovat metodami a nástroji pro vývoj a provoz IS/IT. Stále většího významu budou nabývat metody a nástroje řízení IS/IT, a to pro všechny úrovně řízení, tj. strategickou, taktickou i operativní. Na úrovni strategické zůstane základním nástrojem informační strategie, ale její pojetí se bude měnit v duchu výše uvedených úvah.

Pro název posledního paragrafu našeho příspěvku jsme zvolili již tradiční podtext názvu konference

Systémová integrace. Nejde tu jen o slovní hříčku, ale o zdůraznění významu řešení celkového konceptu informačního systému, který v prostředí stále se zvyšujícího tempa hospodářských i technologických změn a rozšiřující se nabídky hardwarových a softwarových produktů, nabývá stále větší naléhavosti Tuto část považujeme i za návrat k praktickým doporučením pro řízení informačních systémů v současné době.

Řešení a využití informačních stratewií v řízení informačních systémů v našem pojetí vychází z těchto hlavních principů:

Cíle a způsob řešení:

• hlavním cílem informační strategie je vytvoření plánu rozvoje informačního systému na období cca dvou až tří let, a to z pohledu všech rozhodujících dimenzí IS/IT (procesní, funkční, datové, organizační, ekonomické, personální, hardwarové, softwarové a technologické - viz metodika MDIS [Voříšek, 1997]) a jejich vazeb,

• informační strategie musí být formulována tak, aby představovala efektivní podklad pro rozhodování na strategické úrovni řízení podniku i na úrovni vedení informatiky podniku. Informační strategie je tak hlavním podkladem pro trvalé zachování kontinuity a konzistence řízení podnikové informatiky,

• informační strategie formuluje cílový stav IS/IT pro vymezené období a způsob transformace ze současného stavu do cílového stavu,

• dokument informační strategie musí respektovat maximální přehlednost a využitelnost pro rozhodování. Z tohoto pohledu je strukturován do tří základních částí:

1. manažurské shrnutí - obsahující návrh dalšího postupu a hlavních opatření v IS/IT a definici jednotlivých informatických projektů (obsahové zaměření, náklady, čas),

2. základní text - obsahující především závěry z analýzy a návrhy rozvoje IS/IT podle výše uvedených dimenzí (procesy, funkce,...),

3. přílohová část - obsahující analytické podklady pro formulaci závěrů v rá}ci shrnutí a základního textu, má převážně tabulkový chqrakter.

Způsob užití:

• infor}ační strategie je základem pro zpracování poptávkového dokumentu na systémovou integraci, resp. poptávkových dokumentů dalších výběrových řízení,

• informační strategie je zdrojem pro zadávání jednotlivých projektů a nástrojem jejich řízení a vzájemné koordinace,

• informační strategie definuje vzájemné vazby mezi projekty IS/IT a ostatními projekty podnikového rozvoje (projekty ISO 9000, podnikového reengineeringu, projekty kvalifikačního rozvoje, ...)

• řešitelé (externí i interní) jednotlivých projektů, úvodních studií a další dokumentace by měli být (organizačně, ekonomicky a termínově) vedeni k důslednému využití již zpracovaných materiálů v rámci informační strategie (to je dnes jeden z největších problémů užití informační strategie),

• informační strategie by měla být aktualizována cca jedenkrát ročně,

• informační strategie by měla být základem pro kontrolu vývoje informačního systému (jeho obsahu, harmonogramu, nákladů a efektů, technologické úrovně).

Doba řešení:

• informační strategie se s ohledem na rychlost změn ekonomického prostředí a informačních technologií připravuje s časovým horizontem 2 - 3 let, s roční aktualizací,

• doba řešení první verze informační strategie by neměla přesáhnout 3 měsíce (jinak by nemohla pružně reagovat na změny prostředí a technologií),

• časová náročnost roční aktualizace se pohybuje kolem 1 měsíce.

Řešitelé:

• vedení podniku - informační strategie je součástí strategického řízení firmy s důrazem na ekonomické, organizační, personální aspekty informatiky,

• pracovníci vedení informatického útvaru podniku,

• externí konzultanti - přinesou do tvorby informační strategie externí nezaujatý pohled a zkušenosti s tvorbou podobných strategických materiálů.

Konceptuální model IST:

Strategické řízení IS/IT a tvorba jeho hlavní hovýstupu - informační strategie jsou dosti náročné činnosti, které vyžadují tým vysoce kvalifikovaných pracovníků různých specializací. Aby byl další výklad snadněji pochopitelný, uvedeme na následujících obrázcích konceptuální model tvorby informační strategie. Obr. 1 je celkovým modelem tvorby informační strategie. Z modelu je zřejmé, že tvorba IST se skládá ze třech hlavních skupin činností:

1. popisu a hodnocení stávajícího stavu IS/IT,

2. definice cílového stavu IS/IT,

3. návrhu možných cest transformace stávajícího stavu do stavu cílového./li>

Popis a hodnocení stávajícího stavucharakterizuje silné a slabé stránky stávajících IS/IT, určuje výchozí bod procestu za novým cílem a umožňuje též odhadnout náklady transformace.

Pro definování cílového stavu se využívá osm klíčových vstupních materiálů:

1. hodnocení stavu IS/IT konkurence (má-li konkurence jinak orientovaný informační systém, investuje-li do IS/IT výrazně jiné částky než my, pak to stojí minimálně za zamyšlení),

2. hodnocení stavu IS/IT rozhodujících obchodních partnerů (ukazuje na možnosti integrace IS/IT partnera a podniku v zájmu zefektivnění vzájemné kooperace),/li>

3. hodnocení aplikačního software a služeb dostupných na trhu (dá informace o tom, jaké stavební kameny můžeme při stavbě našeho IS/IT využít, a když je využijeme, v čem se musíme přizpůsobit),

4. hodnocení trendů IS/IT (když určuji svůj směr vývoje, je vhodné vědět, kam směřují ti, kteří vytvářejí komponenty, metody a nástroje budoucích informačních systémů),

5. výsledky SWOT analýzy (udávají, které silné stránky podniku je vhodné dále podporovat a které slabé stránky je třeba eliminovat),

6. podnikové cíle a jejich priority (předurčují cíle a priority IS/IT),

7. výsledky BPR (z popisu podnikových procesů lze odvodit jejich optimální podporu informačními technologiemi),

8. požadavky uživatelů (v nich jsou koncentrovány dosavadní zkušenosti a znalosti uživatelů).

Cílový stav IS/IT se určuje ve dvou úrovních. První úrovní je globální architektura IS/IT, která určuje “tvar celé stavby”, její hlavní stavební kameny a vzájemné vazby těchto kamenů. Druhá úroveň rozpracovává globální architekturu IS/IT z osmi dílčích pohledů a jejich vzájemných vazeb. Těmito pohledy jsou:

1. funkční a procesní architektura,

2. datová architektura,

3. technologická architektura,

4. softwarová architektura,

5. hardwarová architektura,

6. organizační a legislativní aspekty,

7. personální, sociální a etické aspekty,

8. ekonomické aspekty.

Návrh cest transformace stávajícího stavu IS/IT do stavu budoucího definuje jednotlivé informatické projekty (tj. určuje jejich obsah, finanční a pracovní nároky a dobu realizace) a určuje pravidla vývoje a provozu IS/IT.

Druhý koncept, který je součástí konceptuálního modelu informační strategie je koncept, který objasňuje postup od podnikových cílů až po návrh jednotlivých informatických projektů - viz Obr. 2. Ze SWOT faktorů, z cílů podniku, z analýzy trendů IS/IT, z analýzy stavu IS/IT podniku, z analýzy stavu IS/IT konkurence a z analýzy stavu IS/IT rozhodujících obchodních partnerů se nejprve odvodí podniková vize IS/IT a z ní cíle podnikového IS/IT. Ze všech výše zmíněných zdrojů se pak odvodí požadavky na IS/IT. Požadavky na IS/IT se ještě rozšíří o výsledky první hrubé fáze BPR. Přitom více SWOT faktorů, cílů atd.

může směřovat na jeden společný požadavek na IS a naopak jeden SWOT faktor, jeden cíl atd. může vést na několik různorodých požadavků. Potom, co jsou shromážděny všechny požadavky na IS/IT, odvodí se z nich funkce cílového stavu informačního systému. Funkce, které dosud nejsou pokryty stávajícím informačním systémem se realizují jednotlivými informatickými projekty. Priority projektů se odvozují analogickým způsobem.

Závěr

Autoři jsou přesvědčeni, že současný vývoj hospodářského prostředí vede ke kooperativní společnosti. Kooperativní společnost bude klást nové požadavky jak na hospodářské subjekty, tak na informační systémy a informační technologie, které budou podporovat podnikové procesy a dosažení podnikových cílů. Změny se budou týkat i strategického řízení informačního systému, pojetí systémové integrace a služeb systémového integrátora. Některé z očekávatelných změn byly charakterizovány v tomto příspěvku. Vývoj v následujících dvou až třech letech teprve ukáže, zda zde popsané vize budou naplněny, či zda se bude vývoj ubírat jiným směrem.

1. Donovan, J.J.: Business Re-engineering with Information Technology, Prentice Hall, 1994

2. Drucker, P.F.: Postkapitalistická společnost, Management Press, Praha, 1993

3. Drucker, P.F.: The Theory of the Business, in Harward Business Review, Sept.-Oct. 1994

4. Gage, G.: Umění architektur informačních systémů, CW, 1993

5. Gates B: The Road Ahead, Viking Pengium, New York, 1995, český překlad: Informační dálnice, Management Press, Praha, 1996

6. Gričar,J. Novak,J. (ed.): EDI and IOS , Electronic Commerce, Electronic Partnership, proceedings, Bled, 1995

7. Grimm,U., Sokolowsky,P.(ed.): Strategische Fuhrungsinformationssysteme, Gabler, Wiesbaden, 1995

8. Hill,Ch.V.L., Jones,G.R.: Strategic Management - An Integrated Approach, Houghton Mifflin Co., 1992

9. Karlach, P. Component Based Development, Systémová integrace, Praha, 1996

10. Kolektiv: Information Technology Trends in Central and Eastern Europe, Deloitte and Touche, 1995

11. Míka, E.: Kam se vyvíjí systémová integrace?, přednáška na semináři "Co je a co není systémová integrace", ČSSI, Praha, říjen 1996

12. Pour, J.: Perspektivy systémové integrace, Konference SI’93, Praha 1993

13. Pour, J. Aplikační software, VŠE, 1996

14. Saxena,K.B.C., Wagenaar,R.W.: Critical Success Factors of EDI Technology Transfer: A Conceptual Framework, ECIS Conference, Atheny, 1995

15. Stock,P.: Business needs drive EIS, Consultants´Conspectus, 2/95

16. Svoboda, J.: Trh systémové integrace v roce 2000, Systémová integrace´95, sborník mezinárodní konference, ČSSI, Praha, 1995, 43-56

17. Voříšek, J., Pour, J.: Otazníky systémové integrace, Computer world, 1996

18. Voříšek, J.: Strategické řízení informačního systému a systémová integrace, Management Press, Praha, 1997

19. Watson,H.J., Rainer,R.K., Houdeshel,G.: Executive Information Systems, John Wiley, 1992

Summary:

We live in an exciting era of information age, in which new communication possibilities and continuously expanding range of information systems and information technologies (IS/IT) are changing us and our society. One of the major society changes, to which we would like to put attention to in this paper, is the expansion of co-operation of economical subjects and the change of character of this co-operation. These changes are so significant that we can talk about a co-operative society.

The paper is not aimed at giving a new method, a technique or a tool to solve current problems, but it is an experiment to look into the future. Economical and social time is perpetually accelerating against astronomical time, and the future is closer to us now than it was ten or even fifty years ago. The look to the future is rising many questions:

• what character the economical environment of co-operative society will have ?

• which role will the information technology play in it ?

• through which changes will the current information technology have to go ?

• how will the Systems Integration at the beginning of a new millennium look like ? Will it be a leftover cliché or a commercial fetch or a necessity of informatics and maybe not only of informatics?

• which services will be required from the systems integrator and who will be able to perform it in the future ?

• will the Systems Integration be rather a (well) paid1 service, or a knowledge and an ability of the most qualified or a way how to carry out the power ?

shouldn’t we already start to reinterpret today’s approach to the management of information systems, so that we are prepared to respect movements in society and the revolution in information technology in a reasonable time ?