Obecné vlastnosti platových systémů

Rozlišení trhů pro platební systémy

Problematické úkoly platebních systémů pro Internet

Co se dnes používá na Webu

Elektronické peníze

Kreditní karty a Web

Šeky a Web

Co jsou to internetové platební systémy?

V době, kdy si myslíte, že by nakupování nemohlo dosáhnout snadnější a komfortnější podoby než prostřednictvím domácí nákupní sítě (home shopping network) a poštovních zásilek z katalogů, přichází Internet a s ním možnosti online nákupů. Obchodníci vám mohou přímo prodat zboží a informace zatímco vy surfujete Internetem.

Ačkoliv tato myšlenka nevypadá komplikovaně nebo zvláštně, dala vzniknout některým problémům týkajících se právě zákazníka. Společnosti jako DigiCash a CyberCash se chytly těchto problémů a vytvořily Internet Payment Systems (IPS) čili Platební systémy pro Internet nebo obecnější Electronic Payment Systems (EPS) čili Elektronické platební systémy. Vyvíjené systémy zahrnují tyto konvenční formy peněžních transakcí: peníze, šeky a kreditní karty.

Obecné vlastnosti platebních systémů

Charakteristiky platebních systémů v řadě většinou nezávislých směrů:

Kreditní/debetní směr se odvolává na postup, ve kterém prostředník - banka přijímá a odesílá platby jednotlivých stran

transakce. V úvěrované platbě by banka poukázala platbu ještě před jejím přijetím. V debetním systému banka přijímá peněžní prostředky předtím, než jsou poukázány. Na debetní systémy se odvoláváme též jako na pre-paid systémy.

Bezprostřední/opožděný směr se odkazuje na časové odstupy mezi zúčtováním a vyrovnáním. Současně s tímto

směrem jsou důležité proměnlivé náklady související s úvěrem. Také dlouhé doby vyrovnání výrazně snižují rizika. Charakteristické jsou dvě časová zpoždění a to: mezi platičem a prostředníkem a mezi příjemcem a prostředníkem.

Hrubý/čistý směr vyjadřuje vztah mezi zúčtováním a vyrovnáním. V hrubém platebním systému je vztah jeden

k jednomu, což znamená, že každá zúčtovaná transakce generuje vlastní postup vyrovnání. V čistém platebním systému jsou vícenásobné transakce dohromady dávkovány pro jednotlivé postupy vyrovnání. Tento platební systém má nižší operativní - režijní náklady, jelikož představuje méně akcí při vyrovnání. Avšak je rizikovější vzhledem k nevyhnutelnému opoždění vyrovnání, které vzniká během fáze jejich hromadění v tomto procesu.

Anonymní/identifikovaný směr vyjadřuje stupeň identity. Anonymní systém dobře funguje pro malé transakce. Rozsáhlé

transakce jsou již svojí podstatou rizikovější. Proto tedy vyžadují robustnější (čili i dražší) proxy služby, eventuálně zahrnující skutečnou identitu.

Celistvý/dílčí směr specifikuje strukturu poplatků transakce. Celistvé poplatky jsou obecně používány k zaplacení infrastruktury, kterou transakce vyžadují. Dílčí transakční částky jsou vhodnější pro rizikové poplatky a pro krátkodobé kreditní poplatky. Obecně platí, že čím jsou systémy transakcí výkonnější a čím více technologie snižuje riziko selhání, tím také procenta dílčích poplatků klesají.

Rozlišení trhů pro platební systémy

1. Střední a velké nákupy: zahrnují položky, které spotřebitelé normálně nakupují v obchodech kreditními kartami. Platby se pohybují od dolarů po tisíce dolarů. Na tomto trhu budou nejpravděpodobněji dominující kreditní karty. Nákupy jsou dostatečně velké k pokrytí relativně vysokých nákladů související s transakcí provedenou kreditní kartou. Záležitosti bezpečnosti jsou aktivně řešeny firmami MastrCard a Visa. Na podzim roku 1995 Visa spolu s Microsoftem uvedly šifrovací standard zvaný Secure Transactions Technology (STT). Ve stejnou dobu přicházejí Master Card, Netscape, CyberCash, GTE a IBM s Secure Electronic Payment Protocol (SEPP). V únoru roku 1996 se všichni spojily a uvedly nový standard skloubený z obou jmenovaných v jeden, označován jako jako SET (Secure Electronic Transaction).
2. Malé nákupy: zahrnují poplatky účtované za zhlédnutí informací a článků, za přístup na komerční WWW služby nebo za stažení software. Velikost takových poplatků je okolo 1 USD nebo méně. Tyto nákupy jsou příliš malé, aby mohly pokrýt náklady spojené s transakcemi kreditních karet. First Virtual je opravdovým leaderem v mikroplatbách. Vývoj v této oblasti obsahuje schválenou verzi standardu Micro Payment Transfer Protcol (MPTP) od W3C (World Wide Web Consortium) ze dne 22.11.1995.
3. Privátní nákupy: mohou zahrnovat vše, co chceme nějakým způsobem skrýt před očima svého zvídavého okolí. Existuje spousta různých důvodů a období, proč lidé chtějí držet takové nákupy v tajnosti. Elektronická podoba peněz v tomto případě poskytuje požadovanou anonymitu.

Problematické úkoly platebních systémů pro Internet

1. Největším problémem elektronických platebních systémů je hledání zákazníků a obchodníků, kteří jsou ochotni podstoupit riziko investic do produktu, jež je dnes ve stádiu představování. V tomto momentě vyvstává známý efekt ”kuřete a vejce”, kde banky/softwarové firmy nemohou získat zákazníky bez obchodníků a současně obchodníky bez zákazníků.
2. Faktory bezpečnosti jsou zastrašujícími prostředky pro osoby zabývající se nebo mající zájem se zabývat on-line nakupováním. Většina lidí se obává předání čísel jejich kreditních karet, telefonních čísel nebo adres bez toho, aniž by věděli, kdo bude moci dostat tyto informace bez jejich souhlasu. Je zajímavé poznamenat, že tato většina lidí nedává tyto informace dokonce ani při nákupech kreditními kartami prostřednictvím telefonu. Tyto obavy může rozehnat nový vývoj systému bezpečnosti založený na kreditních kartách známý jako SET.
3. Pro některá schémata plateb je soukromí významným faktorem. Nicméně veřejnost je zatím spokojena s kreditními a debetními kartami. Pro privátní peníze existuje potenciální trh, ale dnes nemůže být tak široký, jak si lidé myslí.

Co se dnes používá na Webu

Dvě nejběžnější platební metody dnes na Internetu jsou:

1. Objednávka přes telefon: mnoho firem a společností používá Web pouze jako billboard pro své produkty a sebe samotných. Jestliže si někdo chce něco objednat, prostě zavolá na uvedené telefonní číslo. Operátor vyřídí objednávku přesně tak, jako kdyby zákazník postupoval na podnět televize či časopisu.
2. Objednávka prostřednictvím kreditní karty: zákazník využije WWW služby tak, že vypíše informace k objednávce a poskytne své číslo kreditní karty. K ochraně tohoto čísla před očima zvědavců použije např. Netscape technologii SSL (Secure Sockets Layer). Stále mnoho lidí se obává o bezpečnost Internetu a jsou neochotni zasílat čísla svých zlatých karet s 5.000 USD limitem úvěru napříč elektronickou sítí.

Některé platební systémy na poli elektronických peněz na Internetu:

1. potvrdí každý nákup e-mailem, který zašle zákazníkovi k verifikaci platnosti transakce. Jediné číslo, které putuje sítí, je pouze ID kód přidělený od First Virtual. Tito mají zdaleka největší počet obchodníků a informací týkajících se prodejců.
2. umožní stáhnout si CyberCash peněženku, která je podobná software manipulujícího s penězi od jiných firem. Je podporováno mnoha bankami a obchodníky.
3. DigiCash, jež je ovládán Mark Twain Bank, používá rozmanité množství obchodníků na WWW. Je založen na vytváření ”peněz” (skládají se ze 64 bitových čísel), které kolují mezi zákazníkem a obchodníkem a pak zpět do banky k verifikaci.
4. NetBank (domov NetCash) provádí transfer peněžních prostředků prostřednictvím série nešifrovaných čísel, které se zasílají obchodníkům e-mailem. Při jejich vydání uživatelům jsou těmto řetězcům čísel přiděleny určité hodnoty.

Elektronické peníze

Systémy jako DigiCash a NetCash umožňují zákazníkům ukládat peníze na bankovní účet, poté je užít na nákupy zboží mimo Internet. Zákazníci u DigiCash obdrží s každým přijatým ”niklákem”, jež konvertovali na elektronické peníze, 64 bitové šifrované číslo, které je poté transferováno na uživatelův pevný disk počítače. Zákazník pak může poslat peníze dále obchodníkovi Internetem (pokud obchodník souhlasil s touto formou placení). Obchodník pak vrátí tyto elektronické peníze bance, která je smění za skutečné.

Výhody tohoto typu systému:

Soukromí

Elektronické peníze jsou nevystopovatelné. Protože banka nepřipojuje čísla peněz jednotlivým osobám, je nemožné spojovat platby a plátce k sobě. Zákazník nemusí mít obavy z toho, že by byl připsán do řady mailingových seznamů.

Omezená odpovědnost

Zákazník může přít jen o tolik peněz, kolik zrovna ”drží”. Lidé jsou mnohem ochotnější provádět obchod prostřednictvím elektronických peněz a jen s rizikem 20 USD v elektronické peněžence než posílat sítí číslo 5.000 USD zlaté kreditní karty.

Hlavní nevýhoda tohoto typu transakcí je:

Digitální peníze jsou nepojištěné

Například jestliže váš pevný disk ”spadne”, vaše elektronická banka podlehne nebo hackeři dešifrují čísla vašich peněz, potom není již způsob, jak tyto ztracené peníze zachránit či znovu nabýt (stejně, jako když na ulici vytratíte 20 USD a již je nemáte). Od této doby, co banka nespojuje peníze s vašim jménem, neexistuje způsob, jak vám je uhradit. Nicméně peníze od DigiCash jsou po ”spadnutí” vašeho pevného disku obnovitelné. V tomto případě by se mohl zákazník vzdát své anonymity, aby dostal nahrazené elektronické peníze od banky.